Moje babička byla taky taková. Paradoxně jí to pomohlo ve vyléčení, protože jí řekli, že v nemocnici nebude muset být, pokud začne chodit. Doktoři pak kroutili hlavou, jak rychle začala chodit - ona chtěla domů a to ji drželo. Naši jí pak slíbili, že do žádný LDN na doléčení nebude muset, že si ji vezmou k sobě, ale že bezpodmínečně musí chodit.
Ale chtěla bych Tě upozornit na jednu věc - babička začala mít nemocnici takový stavy, kdy si nic nepamatovala, viděla věci, který vidět nemohla a věci a postavy, který ji děsily. Díky tomu se třeba stalo, že v takovém stavu odešla z oddělení a i přímo z nemocnice v košili typu anděl /a v zimě/ a odchytl ji až vrátný při východu z areálu - naštěstí nespal. Pak ji prý kvůli její bezpečnosti přikurtovali a její stav se začal horšit. Když jsem tam přišla a viděla to, přesvědčila jsem doktory, aby ji zas odpoutali a aby se prostě sestry víc staraly. A vyplatilo se - babička se zklidnila, zase začala o to usilovněji cvičit a doma byla rychle. Ty její stavy prý zapříčinil nějaký syndrom - stres z nemocničního prostředí, prý se to stává dost často.