Monty,

ale tohle právě bývá často jedna z věcí, které se dají soužitím a komunikací "doladit", pokud se jeden nebo oba aktéři "nešprajcnou".

Samozřejmě, že existujou jedinci, kteří spolupracovat programově nehodlají, a s těmi se prostě žít nedá.

Ty se soustředíš na to, že bys chtěla, aby něco fungovalo automaticky, ale i u těch hodně kompatibilních jedinců je máloco automatické a spoustu věcí dělají "z přinucení", případně jeden druhého na to musí "naučit".

Mám pocit, že to vidíš tak, že Ty po partnerovi něco chceš, což je naprosto OK, ale taky trváš na tom, že ten partner to musí ještě navíc pochopit a zpracovat jaksi "sám od sebe", a že když to neudělá, tak vztah s ním nemá cenu. A odmítáš akceptovat to, že pokud něco od někoho chceš, tak mu to nutně musíš sdělit tak, aby ON tomu rozuměl (nikoli tak, jak to vyhovuje Tobě bez ohledu na to, jestli on to pobere). Zjednodušuješ to na to, že "on vyžaduje hysterické scény a toho já nejsem schopná a proto spolu nemůžeme být", protože ono to působí navenek hezky a ušlechtile, že "já přece nejsem žádná hysterka".

Ale to, aby informace prošla, skutečně NENÍ otázka toho, aby ten sdělující sehrál hysterák, tak jednoduché to není.

Ale nemůžu si pomoct, pořád mi připadá jednodušší naučit se s partnerem komunikovat tak, aby mnou sdělovanou informaci pobral, než se naučit tolerovat mu chození do nevěstince.