Xan v něčem nás poznávám, krom té části, kde popisuješ svou snahu, u nás jsem ji nevyvýjela ani já:) pak se do toho muselo říznout a buď a nebo. Nic mezi tím. Občas mě tu někdo podezírá z toho, že snad žiju v nějakém vysněném ideálním světě, ale tak to není, ale opakovat informace, které stejně neproniknou, nemá smysl. Prostě co nefungovalo, to muselo skončit, co funguje, to rozvíjíme. A je to lepší a intenzivnější (a to dlouhodobě) než byly i mé představy někdy před x lety zpět. A že jsme si vyrobili slušné bouřkové mraky... tak jsme je museli odehnat, ne se litovat, že jsme zmokli.