Podvedená, těžko soudit podle jednoho krátkého příspěvku, ale můj první dojem je ten, že je to typ muže, který tohle bude dělat pořád - ať s tou či onou ženou. Takže za sebe - šla bych od toho. Dcerka o otce nepřijde, když o ní jeví takový zájem, že by byl ochoten s tebou zůstat, i když má poměr jinde.

Věřila bych mu jako otci vašeho dítěte, ale už asi nikdy jako partnerovi. Ulítnout může každý, ale je pak rozdíl v tom, jak se dotyčný chová, když se to provalí. Tvrdit, že jsem něco skončil, a pokračovat v tom, je pro mě nepřekousnutelné, to by pro mě bylo o okamžité ztrátě důvěry.
To už spíš skousnu fakt, kdy dotyčný neví, koho vlastně chce a váhá. Takovému bych dala jasně stanovený dostatečně dlouhý čas, aby k nějakému rozhodnutí dospěl, a pokud nedospěje, rozhodnu to za něj (rozchod). To je momentálně situace u nás doma, i když už se muž nerozhoduje mezi mnou a milenkou, ale mezi mnou a kýmkoli jiným vhodnějším, koho by mu život přivál do cesty.

A co se vyrovnávání s nevěrou týče, k tomu radu nemám, sama se v tom plácám. Nedokážu na tu ženu zapomenout, i když už jsou rozejití skoro půl roku. Pokaždé, když jedeme kolem jejího domu, koukám potají na výraz manžela, pokaždé mě to bolí, vidět mu v očích špstně skrývané vzpomínky na vášnivý sex, procházky, večeře v restauraích...Koukám často na FB, jak ta dáma zrovna vypadá, co dělá...i když vím, že je to nehodno mé inteligence, pod moji úroveň a celkově kolosální pitomost takhle se týrat, nemůžu si pomoci. Možná je to nějaký druh masochismu, možná mám potřebu nevěřícně zírat, jak je možné, že do takovéhleho typu ženy se můj muž zamiloval, do někoho kdo je pro mě úplný exot (její oblíbené odkazy jsou typu Designové černé hranaté skleničky na víno, kus za 900,-) To je trochu OT, omlouvám se