tady nevypadá spokojeně ani jeden.
Osobně jsem to moc řešit (přes odborníky) taky nemusela, ale z mateřství jsem byla celá nějak "otočená" a chvíli trvalo, než jsem se srovnala. Naštěstí manžel fakt netlačil, po té změně těla i psychiky mne nechal si zvyknout a on byl spíš vylaďovač, jakože mi namasíroval záda, pak jakože jde spát... Byl z toho dost v šoku, jako bezdětní jsme byli naprosto v souladu.

Až mi to začalo vadit, že si mne nevšímá, tudíž jsem si většinou "vykoledovala" ) ten sex.

Mimoto, manžel je vnímavec (občas taky nepochopí, i kdybych ho praštila válečkem ), ale snaží se vnímat, co říkám, nebo to alespoň poslouchat.

Taky nám občas vypomohl alkohol, ne že bychom se zlili jak dogy, ale večer jako rituál, když děti spaly, v klidu si sednout, něco popít (abstitenti - dejte si čaj, ten piju už hezkých pár let ), a prostě posedět, pokecat o tom, co nás pálí, ale my mluvíme o všem možném a tak nějak se nestydíme i o sexu.
Můžou si třeba dopisovat, pro mne za mne, ale ten orální sex je zástupný.

Podle mne je špatně, když někdo má najednou až pomalu odpor k tak hezké činnosti, jakou sex může být a když vlastně jinak je vše alespoň zdánlivě funční a fajn, to s tebou souhlasím, na sexu už se rozpadlo moc vztahů v mém okolí, ale většinou to nebyl jen ten sex.