S právní pomocí neporadím, moje zkušenost před 20 lety se sociálkou byla dost otřesná a tenkrát jsem se zařekla, že už bych po nich nikdy nic nechtěla. I když se říká - nikdy neříkej nikdy. Máma mě vyhodila z rodinného domu (kde jsem mimochodem byla spolumajitelkou) i s malou dcerkou, ale protože jí sociálky a celé okolí znali jako perfektní učitelku v MŠ, tak já byla za tu mrchu a nikdo mi nevěřil. Na azylák jsem neměla nárok právě proto, že jsem byla spolumajitelkou toho domu, na sociálce mi akorát vysvětlili, že v ČR máme kvalitní dětské domovy a že se mi o dceru můžou postarat do doby, než si to vyřeším. To jsem odmítla. Chvíli jsme pobývali kde se dalo (bohužel parky, nádraží .... nejsem na to hrdá, ale bylo to tak), pak mi náhodou někdo doporučil charitu Sester Matky Terezy, bylo to v Praze kousek od Letné, neříkám že to bylo skvělé bydlení, spíš jako na ubytovně, na druhou stranu lepší než nádraží. Zkus třeba zjistit, jestli něco podobného ještě stále neexistuje, třeba pod charitami nebo tak, možná i ve středisku Naděje jak nabízí možnosti pro bezdomovce by dokázali poradit, kam se může máma s dětmi obrátit.

Co se týče přítele - nevím jak dlouho je zavřený, jestli by třeba nemohl požádat o prominutí části trestu, ale píšu jen tak laicky, nevím jak toto funguje.

Výbavička jde pořídit opravdu formou darů, pro začátek určitě stačí pár věciček.