Zajímavý, jak v tom cítí každý něco jinýho, já bych řekla, že pravdě je nejblíž Limai.
On vůbec nemusí být bídák, co jí přivázal ke škopku, ona blbne sama /jasně, že po létech by od ní to uvázání ke škopku a plotně vyžadoval jako samozřejmost, v téhle fázi je to ale její dobrovolná volba/. Tady zaznívají názory jako: já mu dělala blba...no a kdo to od nás chce, dělat toho blba? Když ženská nezačne dobrovolně z pomatené lásky jak je tu hezky nazváno dělat blba, tak akorát zavčasu vyselektuje použitelné mužské exempláře od nepoužitelných.
Ten první konec obskakování i přivítá, protože bude mít pocit že má konečně svéprávnou partnerku, co mu sice nedělá svačiny, ale dopřeje mu i vlastní prostor, čas na koníčky, pořád se neptá mobilem kdy dorazí, jak je jí po něm smutno a jak to nemůže sama vydržet, když je on s kámoši někde. Samostatná ženská si najde vlastní program a to nejen na dobu, kdy on je zrovna pryč, ale klidně ho nechá i samotného /v případě společného bydlení/, nebo přeloží rande kvůli tomu, že má nějaký jiný zájem.
Nepodřizuje se mu automaticky.

Normální chlap to totiž ani nečeká a ženská nemá sama sebe do téhle pozice umístit.

Tohle je totiž vina části ženských - začnou obskakovat - po materiální stránce, po citové a fyzické neustále dotírají po projevech přízně, dávají najevo, že se bez chlapa neobejdou.
Je za tím to, že si nevystačí samy a zcestné přesvědčení, že když mám vztah, tak by lidi měli být především spolu. Taky touha aby měl měl pořád rád a strach, abych ho neztratila, takže začnu dobrovolně dělat ty svačiny, jak tu popsala Limai apod.

Víc než co jiného je to ale cesta do pekel, normálního chlapa tenhle přístup buďto otráví, nebo z něj vychová ignoranta a sobce, který si na stav, který žena nastolila - servis apod. zvykne a ona tu může po létech brečet na rodině: Dělala jsem mu blbce a nevděku se dočkala.

Na začátku ale bylo vlastní rozhodnutí. I ve vztahu má být člověk soběstačný a rozhodně NEDĚLAT BLBCE, tedy přehnaný servis jen proto, aby si protějšek udržel.
Tohle je totiž zřejmě na začátku té spousty vztahů, kdy ženská skončí jako vyždímaná ponožka. Strach z jeho ztráty, pocit, že chci snít ten sen - jak napsala Limai - o rodině a dětech, tak jsem si do něj dosadila doslova kohokoliv a teď musím ZABEZEPEČIT, aby to FUNGOVALO doslova za každou cenu.
Je to taky nejlepší cesta jak ztratit postupně vlastní sebeúctu a úctu toho chlapa, časem se k ní bude chovat jako k použité ponožce.
A v drtivé většině takovýchto případů si za to může ta žena sama, protože chlapa rozmazlí a pak se diví důsledkům.