Michale,
já tedy nesouhlasím s tím, že by se ta babička teď jako změnila v kalkulující chůvu.
Něco jiného je mít u sebe vnoučata když chci a zrovna mám chuť a je mi dobře a mám na ně čas a něco jiného je hlídat zrovna teď když je dítě marod a nemůže do školky.
Já si nemyslím, že byste tímto "ztratili babičku".
Cena 200 Kč za den mi přijde krásná a byla bych RÁDA, že je mezi váma komunikace na takové úrovni, že si lidi narovinu řeknou, co potřebujou. Protože takové ty tanečky "no a co za to chceš" "ale já za to nic nechci, dělám to z dobrosrdečnosti" a z druhé strany "ale tak mamko přece si tu tisícovku vem" mně osobně zase třeba přijdou trapné... a taky nedůstojné. Já bych třeba toto jednání narovinu ocenila a byla bych ráda, že prémie je stanovena a nemusím přemýšlet nad tím, jak se revanšovat a pak hrát divadýlko s vnucováním bankovky.
Já to mám tak, že buď je to hlídání tedy v režimu "prarodič", a tam se o prachách nemluví vůbec, tak jako o prachách nemluvím když dítě hlídá jeho vlastní otec nebo když babičce umeju okna, nebo je to v režimu "chůva" a tam se o prachách mluví nejlépe narovinu (a klidně můžu v placeném režimu "chůva" někdy fungovat i s nejbližšíma příbuznýma).
Já jsem třeba jako deseti až dvanáctiletá byla normálně placená za hlídání mladší sestry - mimina. Normálně jsem si s ní i sama hrávala, dobrovolně (a zdarma), vztah máme a vždycky jsme měly super. Ale když potřebovala mamka hlídání ve stylu "zrovna teď potřebuju, abys šla jezdit s kočárem" nebo "potřebuju hlídat malou o prázdninách od tehdy do tehdy", tak mi za to peníze dala.