Kudlo, ale vážně, přestaň blbnout.
Nad nikým neohrnuju nos, suše konstatuju, že někdo to má jinak, nebo to nezvládne a nechtěj po mně, abych to považovala za něco vznešeného.

Nevím, jestli tě dráždí moje jistota, ale bez jistoty, že to zvládneš, ani kuchyni nezameteš.

Nejvýš mi pomáhá můj pragmatismus, všechny průšvihy světa se lepí na lidi a nikde není psáno, že já budu výjimkou a to, co považuju za důležité, se snažím zajistit předem pro ten případ. Moc toho není, ale tohle tam zrovna spadá.