Loni jsem jela s dcerou 2,5 roku na Lomnický štít. To tedy byl adrenalin, hlavně tedy sedačková na Lomnické sedlo, co místo opěrky měla jen páskovinu a mezery takové že by dítě klíďo propadlo. Dcera je hodně neposedná, tak jsem byla dost zpocená z pokusů, udržet ji těch několik minut v klidu.
Ona tedy lanovky miluje, ale pořád se mele, otáčí, vyklání, snaží se vyprostit. Takže potom jsem si ji na lanovku dávala buďto do Manducy nebo do šátku. Jako bonus k bezepčně zajištěnému dítěti jsem měla navíc volné ruce.
Letos už to s ní bylo celkem v klidu.