Báro,
kdybych měla kluka, taky bych měla Karla . Vybrala jsem si to jméno už v pubertě, jenže pak jsem si jednoho vzala a narazila na své předsevzetí nedávat jména po rodičích . No rozhodla jsem se ustoupit ze svých předsevzetí, ale příroda to vyřešila za nás .
Nakonec jsem ráda, protože teď mi vadí, že bych nevěděla, ja říkat puberťákovi. Učila jsem dva patnáctileté, na Karla moc neslyšeli, a Kájo jsem jim zase nechtěla v tomhle věku říkat já....jeden si nakonec říkal Karlos, druhá Karel, ale ten přechod od Káji ke arlovi byl takový krkolomný pro ně...
U manžela v rodině se zase vžil Charlie, což beru jako přezdívku, ale jako oslovení vlastního syna bych to taky asi musela zkousávat dýl....