Zerat, já jsem v dětství svoje jméno také upřímně nesnášela a štvalo mě, že to nikdo nechápe, když je to přeci tak krásné jméno a rodiče se při jeho výběru tak snažili. Naštěstí se mi pak pronikavě měnil vkus a moje jméno se mi začalo líbit moc. Mám vcelku průměrně frekventované jméno a také bych nechtěla mít nějaké hodně neobvyklé. Určitě by mi pilo krev, že kdykoli se někde představím, tak ve většině případů na to lidé budou reagovat: "Co? Jak, že se to vlastně jmenuješ?"

V krajním případě si dítě může křestní jméno změnit, když bude plnoleté. Dle mého názoru je to jeho svaté právo a jak se s tím poperou rodiče a okolí, je zase jejich problém.