V podstatě je rozhodnutí na mne, stejně jako péče a starost o něj. Kočky jsem měla ,ale protože bydlíme u silnice bohužel nám postupně všechny 4 přejelo auto. Doprava je tu čím dál horší,kamiony apod. co se vyhýbají dálnicím a poplatkům.
Tenkrát jsem řekla, že už mi do domu žádné zvíře nesmí, obrečela jsem fakt všechny.Teď už máme děti, děti rostou a o zvířátka škemrají každý rok. Každý tu na vesnici má psa, kočky, slepice,králíky, někdo ovce..my máme jen včely Včera jsme náhodou objevily u jedné sousedky nádherná 6týdenní koťata, to nejhezčí mourovaté je ještě volné a samozřejmě děti ho 2Hodiny nepustily a stále doma o něm básnily. SOusedka je v pohodě, samozřejmě chápe nadšení dětí,ale že rozhodnout musí oba rodiče a máme ji říct, zda nám ho má rezervovat nebo udat kdyby se náhodou našel nějaký zájemce.
Na jednu stranu se s tím syn bude těžko srovnávat když mu to zakážeme, nemá tu žádné kamarády ani vrstevníky, měl konečně aspoň čtyřnohého kamaráda a taky povinnost a starost, vyzkoušel by si to jaké to je za pár let by přestal vyvádět kdykoliv vidí jakékoliv mládě že ho chce.
Na kočky vzpomínám ráda, částečně byly doma, nebo venku, samozřejmě kastrované,ale všechny rozmazlené, čekaly když jsem přišla z práce, byly to mazlíci...ale ta druhá strana mince, úrazy, nehody...strašně jsem je ořvala a ořvu když se jim něco stane.
Tatínek moc nadšený není, ví co to všechno obnáší za starosti...ta radost bohužel ten smutek a utrpení nenahradí, koťátka jsou jen chvíli a pak už přijdou jen když mají náladu a nebo je jim ouvej, v zimě se nehnou z tepla a jak přijde jaro, příroda volá.
Babo raď, co teda???? vysvětlil dětem že bydlíme u silnice a nechceme aby jakékoliv zvíře zajelo auto a byli jsme smutní nebo je to nechat prožít a umožnit jim pár let radost a péči o vytoužené zvíře????