Raději takto - ano, teď už naštěstí v takové situaci nejsem, ale i tak - její syn je u nás na návštěvě a můj syn říká - hele, mohli bychom se domluvit a jít do kina na XY. A on řekl - no, já nevím, jestli mě mamka pustí a tak......... A můj syn si myslel, že to je teda otázka času a tak řekl - ale oni to dávají i dneska a zítra, tak půjdem, mami, že můžem. To kamaráda vyděsilo a tak řekl, že nemůže, protože maminka na to nemá peníze - a bylo to venku.
Tak jsem nabídla, že jestli ten film chce vidět, tak by mohli, že půjdou oni dva a já si zatím něco zařídím a bude to, nás to vyjde finančně stejně, kluci si užijí film a maminka nemusí nic platit a že ho zvu. Byl rád a tak šli. Mamince jsem nevolala.
Já chápu, že nemá peníze a že jí to není příjemný, ale co je na tom, že šli kluci do kina, kdybych na to neměla, tak by nešli a když bych chtěla oplátku, tak bych nejdřív zavolala jeho mamince, aby to bylo domluvený.
Tak proč jí to trápí, proč se omlouvá a proč mám mít pocit, že jsem jí ublížila.