Díky za podporu Brigittko - a další. Jasně, že se snažím hledat něco pozitivního - jako třeba, že jsme díky bohu všichni zdraví. Ale s mužem jsme třeba dost v napětí - bojím se s ním o penězích mluvit, protože on je z toho taky nešťastnej a pak je vzteklej. (Ne, že by mi ublížil, to naprosto ne, ale to ovzduší je pak dost husté.) Hrozný je, že to tak trvá. Když jsme měli jedno dítě a já měla na týden devět korun, říkala jsem si, že se to zlepší, odrazím se ode dna - jenže už je to tak osm let. Já celou mateřskou pracuju, ale nejsem dobře placená (mám-li to říct tak eufemisticky.)
Někdo se ptal - jsme oba vysokoškoláci, humanitních oborů.
Babičky...myslím, že v rámci svých představ o naší situaci se nám snaží pomáhat. Naši nám nedávno dokonce koupili ledničku, manželovi rodiče nám přispěli na byt (díky tomu jsme aspoň dosáhli na hypotéku). Moje máma vždycky dětem přinese na návštěvu ovoce i nějaké sladkosti (ty já už vůbec nekupuju).
Určitě je na tom spousta lidí mnohem hůř. (Ale člověk si připadá jak svázanej - mně kdyby někdo řekl, ať na oplátku upeču koláč, tak se asi rozbrečím. Protože to jsou vajíčka navíc, tuk atd.atd. Normální člověk asi nepředpokládá, že by s tím někdo mohl mít problém.)