Zažili jsme dvakrát. Poprvé se spřátelili a byli nejlepší kámoši po mnoho let. Pak jeden umřel a po čase jsme pozůstalému pořídili kotě, aby měl kočičí společnost. To není zas až tak růžové, ale ani černé. "Původní" kocour má deset let, má rád klid a asi mu nesedlo divoké mládě (to jsme úplně nedomysleli, no). Takže zpočátku kocour byl hodně ve stresu, syčel, vrčel, vyčítavě na nás hleděl a dělal trochu neplechu (ze stresu měl trochu zdravotní komplikace, ale už se to srovnalo). Nikdy ale nedošlo na boj. Starší kocour je odtažitá, nechce si s mlaďochem hrát, tak když mlaďoch otravuje, prostě ten starší odejde (občas zasyčí ještě dnes). Mládě to většinou respektuje a tak začne "otravovat" nás , než si dodá odvahy, aby zas zkusilo pozlobit starocha. Jedí a pijí ze společných misek - u těch se vždycky snesli, dokonce tam staroch mlaďocha i olizuje. Mají společný záchod (ale zpočátku jsme měli dva, protože mlaďoch skákal na boudičku, když tam byl staroch a staroch pak chodil vedle. Tak jsme vytvořili ještě jeden záchod mimo a strčili ho do takové staré otevřené skříňky, aby nemohl mlaďoch dupat po stříšce).
Nutno ale dodat, že ten náš starší kocour byl vždycky takovej "trochu jinej".
Vaše starší kočka je ještě mladá a podle toho, co píšeš, je to holka, ty mají ke koťatům vřelejší vztah, než starej protivnej kocour. Věřím, že to dobře dopadne.