Tak za prvé mám velké štěstí, že mám dcery. Vztah thýně - zeť je obecně méně komplikovaný, nedochází k tolika "domácnostním a výchovným" střetům.

Sama mám tchýni a tetu, kterou děti vnímají jako druhou babičku.

Tchýňka je úžasná, dělá s dětmi spoustu blbin tvořícího typu, bere je na podivuhodná kopřivami zarostlá místa u potoků a tak, do polévky trhá rostliny, které jsem v životě neviděla a chutná to dobře... na druhou stranu, když byly děti menší, dorazily skoro vždycky nějak marod, protože absolutně nemá odhad, co jim dát na sebe. A jednou měla děti, když starší dobírala antibiotika, a byla to docela kalamita, poprvé jí dcera v noci hodila záchvat vzteku, protože se ji babička snažila na ten lék důkladně vzbudit z nejhlubšího spaní (asi se babička bála, ať se nezakucká) - sice jsem babičce říkala, že do ní stačí šťouchnout a dát jí v polospánku tabletku a vodu, ale babi nevěřila. Na další dávku antibiotik (ve dne) babička pro jistotu úplně zapomněla.
Tahle babička mi nepomáhá v domácnosti, nehlídá v nouzi a do ničeho nekecá.

Teta je naproti tomu pečlivá, vaří jim, co mají nejraději, projde s nimi město a zatáhne je na zmrzlinový pohár, ovšem dostatečně dlouho před obědem Režim přizpůsobí jejich zvykům daleko víc, než je nutné. Před jejich příjezdem nahraje přírodovědné filmy, které holky mají rády, domluví návštěvy u kamarádek či příbuzných se zahradami... A když jí dám s sebou zcela nepodstatné vitamíny, které miluje moje mladší dcera, a řeknu tetě "ne víc než jeden denně!", zeptá se, kdy, a úderem oné hodiny jim jeden dá. Ovšem na dítě s teplotou si netroufne, je hrozně úzkostlivá a stresuje se tím.
Teta přijíždí a sotva se otočím zády, už žehlí, když odběhnu do práce, vrhne se na okna. A sice "hrozně nenápadně", ale kritizuje stav domácnosti

Já budu asi něco mezi Ale moje dcery to snad nepřekvapí, znají mě.