Moje první větší jednorázové uhnutí bylo o prvních narozeninách starší dcery. Babička se nabídla, že upeče dort, že domácí je zdravější než kupovaný. Souhlasila jsem a kladla jsem jí na srdce, ať udělá něco lehkého (do žaludku), s ovocem - babička peče moc dobře i takové věci.
No a na narozeniny si babička přihasila nadšená, natěšená - a s opravdu těžkým dortem se žloutkovým krémem a máslem a skvělou čokoládovou polevou, pravda, krém byl proskládaný banány ) Váhaly byste to dát tříleťákovi, natož dítěti, které jí neslazené kaše, zeleninu a čisté maso a z pečiva žmoulá rohlíky, a i to vše jen v omezeném množství.

Vytřeštila jsem na ten dort zrak, když jsem ho chystala na talíř... a než babička vylovila svíčku, projely mi hlavou salmonely a zvracení... no a pak jsem viděla nadšenou babičku a uvědomila jsem si, že mé dítě toho dortu sní tak centimetrový proužek (nejedlík), usmála jsem se, vrazila na dort svíčku a dort se snědl a všichni, včetně oslavenkyně, přežili ve zdraví