A co tvé vnitřní pocity? ...zajímá mě to neb mám pocit, že moje máma ta neumí držet pusu. Někdy si říkám, že kdyby počkala třeba týden než mi něco sdělí, tak by si to stihla promyslet a já na věc po týdnu taky koukala jinak. Znám jí, že poznám z jejího postoje, že souhlasí nebo nesouhlasí ale někdy bych ocenila, kdyby mi dala prostor, zažít a prožít, zhodnotit a pak třeba probrat.

Tchýně ta je pravý opak. Nikdy neřekne nic. Teda nám, já se to pak dozvídám po okolí, jaká jsem a to je mi taky líto. Třeba jí obdivuji v absolutní a bezmezné lásky ke svým dětem. To se u nás doma fakt nevedlo a nevede. Vím, že kdybych vybočovala z řady, nebo se rezolutně postavila, moje mamina je schopná s mnou nemluvit tak dlouho dokud se nezačnu kát.


Tak to vidím já a vím, že nejsem taky dokonalá, ale chtěla bych zatít pocit harmonie...