Na jedné straně chápu vaše stesky a na straně druhé si říkám, že netušíte, co jsou opravdové problémy s babičkou.
Vlastní matka mi kdysi vzala mého syna. Moji rodiče byli nevýslovně šťastní, když syn utekl z domova. Konečně mohl být u nich! Já jako matka jsem to netušila a syna hledala. Rok jsme se pak se synem neviděli. Babička s dědečkem mu koupili i nový mobil s novým číslem, zaplatili podnájem a odmítli mi sdělit jeho adresu a říci telefonní číslo.
Pracovali na tom prakticky od jeho narození. Vůbec neakceptovali fakt, že rodič jsem já.
Teď jsem měla výročí.
5 let jsem je neviděla a můj mladší, šestiletý syn o jejich existenci netuší.