Davídek si velmi pomalu zvykal na umývání rukou, když přišel z procházky domů, a tak mu tatínek vždycky říkával tuto říkanku:

Kočička se myla,
aby čistá byla,
Davídek se díval,
ručičky své skrýval,
neb ty jeho ručičky
byly jako botičky.

A Peťa? No, možná na něho ta říkanka taky čeká, ale zatím má oblíbenou jinou:
Kovej, kovej kováříčku,
okovej mi mou nožičku.
Okovej mi obě,
zaplatím já tobě.
Naše miminko se totiž už ve třech měsících dokázalo obrátit na bříško, a tak se pro mne přebalování stalo urputným bojem, který vždy skončil jekotem nasupeného a přemoženého Petříka. Potom jsem mu jednou říkala tuto básničku a přitom jsem mu "tleskala" chodidly o sebe. Zabralo to. Už se nepřevracel. Teď, když mu ji začnu říkat, chytne se sám za kotníčky a pěkně mi do rytmu "dupe".