Já teda nevím, ale já bych v tvým případě dceru nepustila už nikam. Né proto, že ji babička (je jedno jestli vlastní nebo nevlastní) nehlídala, ale proto, že tvoje dcera lže, protože ví, že špatní budou všichni kolem.
Můj syn zůstal v 16letech sám doma (odmítl jet s námi na dovolenou) s tím, že moje matka se sama nabídla, že na něj dohlídne. Oni si domluvili svoje pravidla a mě to pak řekli, já s manželem jsme se vyjádřili co ano a co už ne. V první řadě si musel syn uvědomit, že zodpovědnost má on sám za sebe a babička je tu na ten komfort (vaření apod.) dohled. Nevznikl žádný problém. Domluvili se oni dva, když se měl (nebo chtěl) zdržet tak babičce zavolal s tím, jestli může a domluvili se. Babička nikdy nemusela běžet kontrolovat, jestli jí lže nebo ne, protože naštěstí takovéhle podrazy syn nikdy nedělal. Druhému je 12let tak nás puberta ještě čeká, doufám, že proběhne klidně jako u prvního, protože už nyní ví, že se lží nic nepořídí. A ani v těch 12(skoro 13) letech by ho nenapadlo babičce říct, že má něco domluveného s náma tak ať ho pustí. Moc dobře ví, že bych jí to řekla já nebo manžel dopředu, tudíž u Vás dcera ví, že komunikace nefunguje a tak toho zneužívá a špatná je babička. Fakt nechápu.