Mít rád znamená v první řadě dobře poznat sám sebe, to, co mě osobně dělá radost. V druhé řadě si pak za tímhle poznáním v rámci možností jít. Neodkládat svá potěšení na někdy, nebo na konec za řadu úkolů, nemuselo by na ně dojít.
Ale hlavně je důležité to mě osobně - musí ti to dělat radost. Ne chodit cvičit, protože "mám ty hnusné celulitidní dolíčky/manželovi bych se mohla přestat líbit/dělají to všichni/jsem hnusné vyžrané prase".
Ne si kupovat krémy a kosmetiku, "abych vylepšila své nic moc já".
Ne dělat jakoukoliv jinou věc "protože se to má, musí, je to žádoucí".

Dělat dost věcí, protože z nich mám dobrý vnitřní pocit a slouží jen mě, není to vnitřní pocit z toho, že sloužím někomu jinému, ale je to spíš o péči o sebe, nebo rozvíjení svého já.

Mít se rád může mít podobu studia oboru, který miluju, chození na kursy zpěvu, patlání keramiky, přestože objektivně ze mě třeba žádný umělec nebude.

A mít rád znamená být s sebou po většinu času převážně spokojený - přestože jsem nedostudoval/ve spoustě věcí jsem neuspěl/mám dvaceti kilo nadváhy.
Clověk, který se má rád, se má rád i s tímhle a nebičuje se svými nedostatky. Clověk, který se rád nemá, se pochválí tak až při získání Nobelovy ceny /nadsázka/, jinak má pořád pocit, že nedělá dost a dost toho nedosáhl.