Přečetla jsem všechny díly, užila jsem si to, ale upřímně, ten obrovský humbuk kolem tohoto dílka po přečtení vůbec nechápu.
Přitom jsem ho sama podpořila tím, že jsem za knihy dala přes 30 dolarů a zvýšila počet stáhnutí z Amazonu Tímto se všem upřímně omlouvám. No ale pro příště je to pro mě poučení. Nečetla jsem totiž předem žádné komentáře, abych si nezkazila radost z čtení a to byla v tomto případě skutečně chyba.
Moje celkové hodnocení celé trilogie: 50 %, jednotlivé díly: 50%, 60%, 40%.
To je, podotýkám, spíš míň obvyklé, z větší části to dostává hodnocení nevyvážené (buď 0% nebo 100%), tak to není můj případ, pro mě je to průměr či lehký podprůměr.

Pozor dále spoilery.
I přes explicitní sexuální scény jde celkově o dost konzervativní příběh primárně o sbližování dvou zamilovaných lidí, kteří budují svůj vztah a vzájemně si vymezují hranice. Proč konzervativní? Oba hlavní hrdinové jsou ultimátní slušňáci, vždy zodpovědní (žádná nevěra, žádné drogy, on nakonec i seznam Christianových „hard limits“ je výmluvný).
Ana a Chris projdou během trilogie docela výrazným vývojem. Pokud jste typ jako já, máte rádi spíš seriály než povídky, rádi se dlouho a do detailů nimráte ve svých oblíbených postavách, nebude vám (jako mě) rozvláčnost knihy možná ani moc vadit. (Místy jsem si přesto říkala, jestli to vůbec někdo editoval, i když moje tolerantnost k řídkosti knihy byla dost vysoká, přesto mi přišlo, že tam byly i naprosto bezúčelné pasáže.)
Je tam pár dobrých vedlejších postav (moji oblíbenci byli např. Taylor, Kate, Ray), ale bohužel vedlejší postavy neprochází naprosto žádným vývojem a většina z nich je dost plakátovitá. Pokud nepočítáme jednoho záporáka a jednu záporačku jsou tam všichni nereálně hodní, milí, vyrovnaní, sympatičtí, příjemní, přátelští a slouží zhusta jen jako křoví hlavním protagonistům.
Příběh je natahovaný, působí často dojmem telenovely (pomalost plynutí času je až neuvěřitelná), spousta věcí se opakuje. Sexuální scény budete ke konci jen přelétávat očima nebo úplně přeskakovat, to mi věřte Čeho je moc toho je příliš.
Forma je celkově dost slabá, ale příběh sám je dle mě fajn.
Mám ráda myšlenkové pochody Any, její vnitřní bohyně vs. její svědomí.
Perfektní jsou emailové výměny mezi hlavními hrdiny. Ty jsem milovala.
Je tam spousta hezky a vtipně napsaných pasáží, které si užijete právě proto, že jste s hrdiny tak dlouho a jsou to takříkajíc vaši staří známí (např. na konci třetího dílu jsou bonusy, mezi kterými vyniká seznamovací scéna z dílu prvního, napsaná pro změnu z pohledu Christina).
Spousta věcí v chování postav mi přišla neamerických (např. neříkejte mi, že by Jack Hyde nebo taky např. ten „blonďatý obr“ (viz mejdan na horách) nezažalovali Christiana…, říká se že Američané jsou hodně religiózní, po tom není v knihách ani stopa…, přišlo mi taky nepravděpodobné, že Ana umí vařit). Neamerická je prý i slovní zásoba, na to si hodně lidi stěžují v komentářích, ale to píšu jen tak pro zajímavost, to je mimo moje rozlišovací schopnosti… Toto všechno je dané snad tím, že příběh byl původně fanciction k sérii Twilight a proto je zasazený do USA. Myslím, že autorka ho měla raději při přepisování přestěhovat k sobě domů do Británie.
Štvalo mě nadužívání klišovitých situací, milionkrát provařených. V tomto ohledu je to harlekýnka jako vyšitá.
Neorganické mi přišlo zařazení záporáka a labilní dívky od druhého dílu. Haha, říkala jsem si, ti tam jsou jen proto, aby se něco dělo. Když už je autorka nepotřebuje, až moc snadno se jich zbaví. No ale zase na druhou stranu, je sporné, jestli je to lepší než žádný děj v dílu prvním
Dál: proč se Chris ohání ekologií, když za sebou zanechává uhlíkovou stopu jako hrom?
Jo a mám nutkání napsat tiskacím: k čemu ten veškerý miliardářský humbuk??? Jachty, auta, oblečení, blabla…
Často jsem při čtení myslela na tento citát ze Saturnina o chudých dívkách a milionářích
„…nakonec se trapná situace rozuzlí. Zjistí se, že ten mladý muž dělal průvodčího jen ze sportu a ve skutečnosti je majitelem státních drah. No proto, řeknou si čtenářky a jsou spokojeny. Jinak by jim nesouhlasila ta čirá blaženost, která se rozlije na posledních stránkách románu, protože: já mám také železničáře a řeknu vám, že to není žádná slast.“
Naštvalo mě nutkání autorky všechny možné dvojice na konci narvat do chomoutu.
Trpěla jsem tím, že z původně motoricky nešikovné hrdinky se později vyloupne: ostřílená hráčka biliáru, ostřílená řidička, která ráda riskuje atd. To mi přišlo nelogické (vč. toho, že stříhala Raye, když nešikovná, tak nešikovná, ne?)

Celkově: nepovažuju to za ztracený čas, knížky jsem si užila, ale nebudu je asi nikomu doporučovat, to by musela být úplně jiná váhová kategorie.