Pippo,taky mi chybělo a chybí moc se někde a někomu svěřit kdo to zažil.
Brzy to budou dva roky,ale plácám a plácat se v tom budu určitě ještě dlouho-má pravdu ten že je to navždy.
Pořád si říkám proč,proč já,proč přišli děti o skvělého tátu,proč tak brzy.Slovo vdova nesnáším-hlavou si totiž člověk představí ženskou kolem 60ti let a 30ti letou.
Antidepresiva jsme zkusila-brala jsem se třičtvrtě roku,pak je vysadila(chtěla jsem se tím prát už bez nich).Mám pocit že jen tak přežívám,nebýt dětí nevím co by bylo.