Martino, mám doma to samé.
Ale nevyčítej si to. Možná by se ti to ani nepovedlo.

Já to, že synek čísla a písmena píše "proti srsti" zaznamenala hned - tedy cca kolem 2-2,5 roku, kdy se pokoušel je napsat - nejprve na oroseném zrcadle v koupelně po koupání (čísla a písmena uměl na 18měs - to ještě pořádně nemluvil) a hned jsem se mu to snažila vysvětlit a naučit ho správný postup odshora dolů - tedy "správný", ten, kterým se to učí ve škole.

Jenže to prostě nešlo. FAKT JAKO NEŠLO! Strašně se u toho vztekal. A mockrát mi pak říkal: "já si to dělám jak já chci!"
Vůbec nešlo třeba vzít jeho ručičku a vést s ním ten tah - tenhle postup nepřipustil, protože on to chtěl dělat SÁM. Tu pomoc nepřipustil vůbec u ničeho, ať to byly kostky, stavebnice, puzzle - prostě on SÁM!
Takže jsem to vzdala. Nemělo smysl nervovat jeho a sebe.
Už i tak s ním, jako prtětem, byla těžká domluva - má silnou vůli.

Já to psaní proti srsti tedy připisuji tomu, že má zkříženou lateralitu - tedy dominantní pravou ruku a levé oko. Jestli je to skutečná příčina, to ale nevím.

Teď nastupoval do první třídy - umí psát tiskace, plynule čte, dokáže sčítat a odčítat dvoumístná čísla a chápe číselnou řadu přes sto (jak daleko v té matice vlastně je ale moc netuším, ale určitě dál, než běžný prvňák, druhák).
Cíleně jsme ho nic neučili - jen to, s čím on sám přišel a vyžadoval.

Už se fakt vidím, jak učím 1,5 roku staré batole abecedu - hahaha!!!
Přesto pořád narážím na nesouhlasné řeči typu - neměli jste ho to učit, atp.

Tohle je nepřenositelná zkušenost - kdo to nemá doma, tak to stejně nepochopí.