Učím na VŠ a pokud je studentovi opravdu hodně špatně (ale ne na sanitku), snažíme se domluvit, aby s ním k lékaři šel některý z jeho kamarádů, nebo k lékaři voláme s tím, že tam jde ten a ten, je mu zle, pokud by nedorazil, aby nás lékař informoval (samozřejmě se souhlasem studenta). U studentů z kolejí se zpravidla následně ptám jeho kolegů, jestli o něm mají informace, jeslti něco neptotřebuje atp. (zvlášť u prváků).
Párkrát některý z kolegů studenta i osobně odvezl k lékaři, párkrát jsme sháněli rodiče, že jim dítko vezou do nemocnice...
Jsou dospělí a nám po nich vlastně nic není, ale většina z nás za ně cítí zodpovědnost a pokud vím, tak to nikomu z těch nemocných nevadilo, pomoc samozřejmě nabízíme, nenutíme. S odmítnutím jsem se nesetkala.