Alixo, myslím na tebe. Musí to být hrozné. Já jsem tu prázdnotu cítila fyzickým hladem, který se nedal zahnat. Měla jsem fakt pocit, že mám v břiše úplné prázdno. Je mi to líto, ale bohužel to bude ještě asi mnohdy horší. Aspoň, když mně umřela milovaná babička (což je proti mamince ještě něco daleko menšího), tak se to ještě tak za 2 měsíce zhoršilo, protože mi po ní teprve začalo být smutno jiným způsobem. Předtím to byl takový smutek z toho že zemřela, ale ještě se mi po ní nestýskalo takovým tím stylem, že za ní toužím zajít a něco jí sdělit. Největší šoky jsem měla, když jsem se přistihla na babiččině zápraží, když jsem se jí šla pochlubit novýma šatama a došlo mi, že už tam není a nebude Ty šaty jsem jela hned vrátit, nemohla jsem si je nechat. A bylo to intenzivní několik let. Teď, po 15 letech je to o dost lepší, ale pořád mi chybí a stýská se mi po ní.