Brito,
rozumím, proto jsem se to snažila trochu rozvést i z jiného hlediska.
Upřímně, protože už jsem potkala pár rodičů, kteří jsou opravdu schopní přilítnout s právníkem i kvůli špatné známce, tak se ti ten zadek postupem let stahuje víc a víc. Ono za tím "jednou nohou v kriminále" je i to, že tě ohrožuje možnost být odejita a někdy i jen to, že se to bude řešit....máš prostě strach, co si kdo vymyslí....
Neříkám, že je to správné, se takhle bát, ale čím víc předpisů a nařízení, tím větší šance, že tě na nějakém někdo dostihne. Je to dané i tím, že tím ublíženým bývá dítě a pokud je to něco vážnějšího, mají potřebu hledat viníka, prostě vyrovnat se s tou situací a v takovou chvíli jde rozum stranou
.
Strávila jsem jeden den na školení s právníkem, původně učitelem, který se už pár desítek let věnuje obhajobě učitelů v případě nějakého smrťáku a dalších průšvihů....no řekl nám ohledně bezpečnosti práce a dohledů a dozorů dost věcí.
Jedna je zásadní....dokud k ničemu takovému nedojde, přijdou nám některá nařízení a skrupule ohledně "volného pohybu" dětí jako zbytečná buzerace. Ale ve chvíli, kdy se něco stane a rodiče do toho boje vytáhnou, je jen málo způsobů, jak zůstat "čistý". Nemusejí tě zavřít, ale táhneš sebou břemeno, stigma, jako učitel už si taky nemusíš škrtnout...