Taky jsme s tim bojovali.. prvni tyden skoro vzdy, kdyz jsem ji vyzvedla tak brecela... ze ji bylo smutno, ze to bylo dlouhy, ze mela hlad.... U nas si myslim, ze to bylo hodne - zmena rezimu po prazdninach - z totalniho volna byt nekde zavreny a navic ve skolce nikdy nebyla dyl nez do dvou a ted je v druzine do 4. Ale poddalo se to. Nerikam ze by tam chtela zustavat (taky se nekdy stane, ale je to spis takova hra), ale nebreci tam a neni smutna. Kdyz ji prijdu vyzvednout, tak si vetsinou nekde s nekym hraje, tak snad ok. Sice neni super vesela jako ve skolce, ale neni ani zasadne smutna. Urcite to je hlavne o kamaradech. Ono nestaci jen tak nekoho znat,,,, ty decka potrebuji fakt partaka, ne znamyho... aspon tak to ma moje holka... ted se tam vyskytla takova jedna holcina, co by snad mohla byt partacka, tak ji drzim palce, aby to vyslo..

A stejne tak tobe, verim, ze az tam najde partaka on, tak to bude v klidu. Muzes ho leda uchlacholit, rict - hele, kdyz jsem nastoupila do novy prace, taky bylo tezky se seznamit, ale ted tam chodim moc rada... nevim.. neco takoveho.. U nas to myslim trosku pomohlo..... Vypravela jsem ji, jak jsem sama zacala chodit do druziny a jak jsem tam nemela kamaradku a pak .. bla bla.. nerikam, ze to je pravda, trosku jsem ten pribeh upravila, ale ji to evidentne pomohlo vedet, ze ji chapu..