Nemám ráda tyhle tatínky, co se nedokáží povznést nad své trapné dospělácké stereotypy. (A samozřejmě ani maminky, abych nebyla také genderově nekorektní.)
Proč zakazovat malému dítěti něco, co se mu líbí, jen proto, že mezi dospělými je rozšířen nějaký úzus? Proč ho zbytečně sešněrovávat, aby se bál projevovat podle svého cítění a nutil se zapadnout do nějakých vyjetých kolejí?
Nebrala bych ohled na to, že manžel něco "nedovolí" - ty přeci můžeš synovi koupit dárek bez manželova dovolení, ne? Manžela nikdo nenutí, aby kupoval poníka, když s ním má morální problém, ale maminka ho snad koupit může?