Já tábory milovala, jezdila jsem s jiskrama (v 6 letech), na podnikové tábory i na skautské. Byly to pro mě silné zážitky, měla jsem moc ráda ty hry, bojovky, kamarády.
Sestra s bratrem neměli tábory moc rádi, ale jezdit museli (vždycky spolu), rodiče neměli jak to přes prázdniny zvládnout s dovolenými.
Syn (7) zatím na táboře byl jen na příměstském a jinak pouze na adaptačním pobytu v 1. třídě. Letos ale na tábor už pojede, doma se nudí a prudí, chybí mu kamarádi v jeho věku.

Měli jsme ve třídě spolužáka, který s námi nikdy nikde nebyl- na lyžáku, na výletě ani nikam o prázdninách nejezdil, bylo mi ho vždycky líto, mí rodiče, i když babička si vzala vždy na prázdniny pouze mě (ze 3 dětí) a na týden, zvládli rozplánovat celé prázdniny tak, abychom nebyli ani týden ve městě- tábory a zbytek pokryli na střídačku rodiče a i týden s nimi oběma byl. Doufám že zvládnu dětem dělat taky takhle skvělé prázdniny.