ale no tak - kdo nejde se stádem (přeneseně řečeno - já na ŠVP nespatřuji nic nepatřičného ani nic samospásného) tak je špatnej?

Proč nám dělá takový problém prostě respektovat lidi, kteří to mají jinak?

Mimochodem, já jsem na tábory občas jezdila a pro mou tehdejší sociální neobratnost to byla rána do vazu - neuměla jsem si tam najít kamarády (a na tom nic nezměnilo to, že jsem tam jezdila opakovaně), prostě mojí sociální zdatnosti to spíš uškodilo než pomohlo.

Za "buchtu" se teda ale nepovažuju, od 18 let jsem bydlela a hospodařila sama, a mému sebevědomí daleko víc prospělo láskyplné prostředí rodiny než neřízená džungle na táboře (kde se vůbec neřešilo, zda zapadnou i ti méně sociálně zdatní).

A i kdybych byla nakrásně buchta, která má nerada hromadné akce tak co? Je to nějaká tělesná vada?