Pawllo,
ale Žufi nepsala, že by se neměla zajímat, jak se dítě cítí....ale ani já nevidím důvod, proč by to měla rodičům (všem a povinně) telefonovat nebo vypisovat do e-mailu....Pokud rodiče pocity dítěte zajímají, mohli by se přijít zeptat nebo sami e-mail s dotazem napsat, pak není problém odpovědět...ale opět, proč všem a jako součást povinností? Je rozdíl věci vnímat a psát o nich romány nebo je telefonicky sdělovat...
Opět, když vyjdeme z druhého stupně....tak při dvou paralelkách na ročník a počtu 25 dětí ve třídě je to 200 dětí, které může učitelka za den potkat. Většinou je to méně, tak 100 - 150. U každého dítěte se za den vystřídá 4 - 6 učitelů, přičemž třídní mezi nimi vůbec nemusí být. Tak kdo by měl rodičům volat, jak se dítě cítí? Každý učitel sám za sebe? Nebo všichni podat raport třídnímu a ten volat nebo psát?
Je přeci rozdíl, když se dítě z nějakého důvodu necítí dobře, tak ten vyučující si toho všimne a rodičům většinou ihned, ale nejpozději o přestávce volá (a rozhodně ne ze služebního telefonu, protože ten nemá). Ale sdělovat každý den všem rodičům, že dítě bylo v pohodě? Nevím, tohle s fakt nedokážu představit...
Ani na prvním stupni....