Mám už teda druháka, ale v prvním pololetí první třídy nedostal nikdo jinou známku než jedničku. Paní učitelka opravdu jen povzbuzovala a snažila se děti motivovat. Komu se něco nepovedlo, dostal třeba jen podpis, ale nikdy ne horší známku. V druhém pololetí se dávaly jen jedničky a dvojky.
Teď ve druhé třídě už děti dostávají všechny známky, ale paní učitelka důsledně řeší, co vlastně hodnotí. Takže v psaní hodnotí opravdu jen psaní. Když však děti dělají cvičení z českého jazyka, v ten okamžik hodnotí správnost a ne třeba krasopis. Syn má zatím problém soustředit se jak na správnost tak ještě i písmo. V písance, kde však jen přepisuje apod. píše moc hezky.
V matematice záleží na tom, co dělají. Takže mají třeba pětiminutovku na 10 příkladů a tam se jde na přesnost a pak opravdu chyba a půlstupeň dolů. Nicméně syn dělal jednou slovní úlohu a dostal tzv. N tedy nepovedlo se, protože měl správně znázorněno, správný zápis, správně napsaný příklad, jen udělal mechanickou chybu, takže 12-5 bylo v ten okamžik 8. Oni měli navíc za úkol ten příklad znázornit, takže na začátku nakreslil 13 kytiček místo 12 a pak už jel mechanicky. Paní učitelka mě tehdy dost potěšila, pětku by syn rozdejchal jen těžko. Navíc syn je jinak v matematice velmi šikovný.
Já jsem moc spokojená s našim systémem, těch špatných známek si děti ještě užijí dost a pro některé jsou tyto dvě třídy jediné, kde si ještě užijí jedničky.

Ad úkoly, máme denně kromě víkendů a prázdnin. A vždy tak 2- 3 řádky psaní a jedno cvičení z matematiky. Zabere nám to tak deset minut.