Tak můj syn teda řeší, a to velmi, i 1-. A trojku v první řešil tak, že byl na zhroucení - protože nějaký fuj, hnusné apod. - nechápal, o co jde, když příklady jsou správně a diktát bez chyb.
Nikdy bych dítě neuhodila /když bych je teda vůbec někdy bila/ za špatný známky, ani neodsoudila, no a co - tak se stalo, není každý den posvícení, procvičíme to a příště to bude dobrý/. Jenže když ví, že dobrý to nebude nikdy, protože na ten krasopis prostě nemá, tak to se to motivuje těžko.
I tady je zhroucení z tý 1- - mami, taková blbá chyba. Jo, je blbá, ale to se stane každýmu, příště si dáš pozor.