"Devadesát procent dětí, které jsou nyní dlouhodobě u pěstounů, by mělo být adoptováno. Takhle když povyrostou, dobře ví, že jsou "jen" v pěstounské péči, že pěstouni na ně berou peníze a někde běhá jejich máma a táta, kteří je nechtějí. Přijde puberta a najednou to rupne. Každý totiž potřebuje vědět, že někam patří. To pouto v pěstounské rodině je často tak slabé, že pěstouni přestanou děti zvládat, nechtějí s nimi dál žít. A tak je vracejí do ústavů," vysvětluje.
Zdroj: http://ona.idnes.cz/petra-vrtbovska-natama-077-/spolecnost.aspx?c=A120703_162123_spolecnost_job
....
Mám v PP 3 děti. Jeden má biologickou maminku na 11 let ve vězení, byli jsme jí navštívit, každý týden si vyměnujeme dopisy. Je on dítě do adopce?

Další dva jsou sourozenci, i u těch je kontak s biologickou mámou. Tam taky není adopce možná.

Ale podle té "odbornice" je tohle skrytá adopce.

A zajímalo by mě, jak se na ta "tak slabá" pouta v pěstounské rodině dívá třeba Maceška. Má děti už velké, tak má zkušennost.