První synek se nám narodil, druhého jsme adoptovali. Je ještě brzo na hodnocení (klukům je 12 a 7 let), nejnáročnější období nás teprve čeká. Od malička ale bylo jasné, že dítě se nerodí jako nepopsaná kniha, ale jako zcela hotový člověk. Což v žádném případě nevnímám negativně - geny jsou jen PŘEDPOKLADY a vlohy, sklony. Zkrátka "karty"jsou rozdané - ale záleží na dítěti, jakou hru s nimi bude hrát. A nejde jen o IQ a temperament, také neovlivníte např. vztah ke zvířatům, ke sportu, k hudbě, k divadlu...Výchovou můžete rostlinku rozvíjet nebo zašlapat, ale jen pokud na začátku bylo semínko...Je velké dobrodružství objevovat, co moje děti baví, zajímá, v čem jsou dobré. Náš adoptovaný synek například přinesl do naší rodiny výtvarný a divadelní talent. Co se týče "shody zájmů" dětí s rodiči, momentálně je větší cizinec náš biologicky vlastní syn(možná to bude i věkem). Čte knížky, kterým nerozumím, hraje hry, které mě nebaví...o to větší mám pak radost, když si najdeme nějakou společnou "notu"-třeba si užijeme společný výlet na kolech s hledáním kešek nebo si spolu zalyžujeme na černé sjezdovce.