Kromě toho já jako pěstounka mám taky velmi silnou motivaci k PP oproti adopci v tom, že pomáhám svým dětem odpustit jejich rodičům a najít k nim cestu. Nechci vyškrtnout jejich rodiče z jejich života, protože oni jsou v nich, a s nevyjasněnými otázkami okolo původu a raného života se špatně žije. Naše pěstounské děti jsou společné děti nás-pěstounů a svých biologických rodičů. Všichni jsme pro jejich život důležití. To, že respektujeme jejich rodiče, je pro ně hrozně cenné, protože tím také respektujeme je samotné. A tohle se nejlépe "dokazuje" činy (např. že nenechám vymazat rodiče z rodných listů, jak se děje v adopci).