Je mi nanic ale už nevím jak dále, celé dny nepřemýšlím o ničem jiném, sice se situace u nás občas vyjasní, ale je to vždy jenom na chvíli. V létě jsme zachránily od souseda dvě koťátka, která chtěl utopit. 13 let jsme kočky kvůli psovi nemohli mít. Starou Astu jsme však museli nechat odejít a naši si koupili nového psa, zase NO. Říkala jsem si bude to OK nový pes zvykne si, vychováme si ho, kočky snese. Jenž ejhle je tu problém pes se vychovávat moc nenechá, otec je rád, že zvládá to co zvládá a kočky sám rád nemá, takže prioritu v nich nevidí... A milý pes začíná kočky lovit, a opravdu lovit, plíží se, štěká a honí je.... Otec je naštvaný, jak jsem psala kočky nemusí, pes ho neposlouchá... Prostě pořád je tu kvůli tomu dusno... Táhne se to už asi dva měsíce a já nevím jak dál. Měla jsem představu, že kočky budou vykastrované a polovenkovní, budu chodit do práce, tak to bude pro obě strany to nej. Manžel nebyl proti, a to i když mám pocit, že je na ně alergický, sice to nepřizná, ale vždycky když si s nimi hraje (má je rád) tak ho přistihnu jak si škrábe ruce... Holky kočky zbožňují a já taky... Bohužel doma kočky na plno mít nemůžu i kvůli 4 papouškům, kteří tu byli dříve, volieru pro ně nemáme kde postavit, manžel nemůže mít ani svoji dílnu... Já vůbec nevím co mám dělat, už uvažuju i nad tím, že je někomu dám, i když mi asi pukne srdce. Kočky jsou naučené na WC, tak třeba by jim někdo poskytnul nový domov, kde by byly vítáné všemi...