víš nejhorší na tom všem je, že tou brzdou jsem jenom já. Mám to tu ráda, chtěla jsem rodičům pomoci, ve stáří se o ně postarat... Jenže bude mi 34 let, nemládnu, nic nemám a když něco chci musím se i v těch letech chodit ptát rodičů Ani manžela jsem nedokázala podpořit v té době kdy to potřeboval, měli jsme kvůli tomu i docela neshody, dneska mít ty problémy, co byly, tak už jsem pryč. Někdy mám chu´t se sebrat a odejít od všeho a všech, mám dojem jako bych byla v jámě ze které není úniku a nademnou malý klacík bránil velkému kamenu mě zavalit...