Užila jsem si s dětským lhaním svoje a byla jsem z toho naprosto zoufalá, ale co ve skutečnosti pomohlo, bylo se uklidnit a uvědomit si pár věcí (hrozně mi v tom pomohly moje kamarádky):
1. Je to MALÝ dítě.
2. Nezůstane mu to.
3. Že svádí věci na ségru nebo lže, když je v úzkých, to neznamená, že bude podvodník a křivej člověk v dospělosti.

Když jsem tomu uvěřila a zklidnila se a začala to brát jako stejnej druh prohřešku jako špinavý ponožky v čistým prádle nebo rozmatlaná čokoláda v žákovský knížce, připadá mi, že to prospělo na všecky strany. A časem toho ubylo, víceméně do vytracena.
Dneska se doma potýkáme jen s občasným drobným dětským lhaním z pohodlnosti, které se snažím nepřeceňovat. A nebejt idealistka, koneckonců, já jsem jako dítě taky nemluvila vždycky pravdu.