"Na počátku padesátých let stále existoval za okupace zavedený přídělový systém s lístky na oděvy, obuv a především potraviny. Přesto byl i na vázaném trhu nedostatek cukru, mouky, másla i vajec. Poválečnou nouzi se snažily důvtipně obejít dobové kuchařské recepty. Předmluvy drobných tiskovin, které v samotném názvu odkazovaly k šetrnosti a hospodárnosti, byly věnovány "těm nejskromnějším"‏‒ ženám v domácnosti. Ačkoliv je tehdejší propaganda lákala na pracovní pozice tradičně vyhrazené mužům, kuchařské knížky z počátku padesátých let dokázaly ocenit také hospodyně, "bez jejichž obětavosti a trpělivosti by nemohl hospodářský plán býti splněn." Vynalézavé kuchařky dokázaly zúročit válečné zkušenosti při výrobě pudinků bez mléka nebo přípravě moučníků, do nichž se nedostávalo kvalitní mouky ani cukru."

"Pomoc pracujícím ženám ― chutné těstoviny
Ačkoliv se těstoviny vyráběly průmyslově od konce 18. století, první výrobní linka byla zprovozněna až počátkem 30. let minulého století v Itálii. V českých domácnostech se nudle, flíčky nebo kolínka ještě dlouho poté vyráběly převážně podomácku. Informační leták Československých mlýnů doporučoval počátkem padesátých let hospodyním jakostní, průmyslově vyráběné těstoviny z pšeničné mouky sovětské provenience. Hospodyně, kterým měly makaróny z továrny ušetřit práci, nebyly ženy v domácnosti nebo profesionální kuchařky, ale především dělnice, úřednice a družstevnice, které se navíc ke své profesi musely postarat o rodinu.

Šetrnost, ustavičně vyžadovaná a všeobecně propagovaná ctnost, se dala využít jak v makroekonomickém měřítku (organizovaný sběr druhotných surovin ― včetně tzv. brakové literatury; masové spoření výplat ve státních ústavech atd.), tak i v drobných poměrech jednotlivých domácností. Zatímco se šetřilo všude ― elektřinou, pečivem, papírem..., v údernických závodech napájela obrovská množství energie nové a nové pracovní normy, zvyšující se ad absurdum: "Mezi úderníky se vyskytly fenomény, skutečné nebo domnělé: soudruh Krejčí z Gottwaldových závodů v září 1949 plnil normu na 250 %, frézař Němec ze Svitu na 500 %, svazák―úderník Rosendorf z Vítkovických železáren dosáhl 1 107 % normy, škubačka husí Kvítková oškubala za osm hodin 72 husy místo normovaných šestnácti atd." (Černý, 1992)"