Nelze v případě, že zásek proběhne na místě, kde hrozí nebezpečí.
Mám vyzkoušeno, že jediné možné řešení je odnést.

Na jedno z mých dětí zabíral okamžitě byť naznačený odchod matky, ponechání dítěte na místě a v případě pokračujících scén palice matky tvrdší než palice dítěte. A vysvětlování, vysvětlování do zblbnutí. Klid. Nezvyšovat hlas.

Druhé dítě však po odchodu matky nepropadalo panice a snažilo se dostat kamkoli, kde bylo otevřeno (domy, byty, auta). Nezbývalo, než odnést.

V situaci, kdy je matka vánočním soumarem, jsem ponechávala na místě věci zbytné a vláčela nezbytnosti (děti). Později jsem se pro ně vracela. Poučena, nechodila jsem pak nikdy obtížena tak, abych situaci fyzicky nezvládla. Nakupovala jsem jen tehdy, pokud jsem byla sama či s nějakým doprovodem nebo přes internet.

Z procházek jsem se však občas vracela tak, že jsem přes každé rameno hodila jedno řvoucí a kopající dvojče, dvěma prsty přidržovala UH motorky (jedna sousedka opatřila designové plechové šlapací autíčko za těžké prachy a to pak ponechávala různě zaparkované po vsi – neunesla syna i autíčko najednou) a v případě potřeby konala krátké přestávky.
Taky pomáhá opakovat si "je to normální, je to normální".

Elííí, víš, co je dobrý? PŘEJDE TO! Nikdo nevydrží řvát věčně.