O vzdoru druhého roku jsem nikdy neslyšela, ale já bych udělala následující. Na dítě bych zavolala jen jednou, pak se pro něj vrátila, chytla ho za ruku a šlo by, ev. bych ho chvíli táhla za sebou, ono by to časem vzdalo. Dítěti bych plácání nevyhrožovala, ani bych to nikdy nesplnila. Jinak máš můj obdiv, že se ti tohle chce podnikat. Mít kojence co nechce být v kočáře a druhého malocha za zadkem, tak by nakupoval jen manžel, to že jsi momentálně prostorově výrazná neznamená, že se budeš takhle tahat.