ten můj holomek se vcelku ustálil. on ví, že já ho nést nemůžu, řeknu miminka a on už ví, že to neprojde, ale někdy jde vztekle okopávat obrubníky. já to spíš dělám tak, že se k němu skloním a vysvětluju, ač je to jak hučení do zdi někdy. a že mi to je líto, ale nést ho nemůžu, pak naslibuju hory doly, vytáhnu nějaký úplatek, nebo řeknu hele, táááámhle a odvedu pozornost, nebo si dělám srandu, že má studený ručičky, tak je začnu ofukovat, zkouším ho rozesmát, on za chvíli zapomene, že vůbec nějaký stávky dělal... jako funguje to, to jo, ale pravda je, že tak v 1 případě z 5 mi ujede nerv taky a to se kaboním a vyhrožuju, že se budu zlobit já, tatínek, babička, dědeček i kofi annan