Mám přítele, třetím rokem..Mám holčičku z předešlého vztahu a s nynějším přítelem mám čtvrtroční miminko. Náš vztah je teď hodně napjatý, a já celý den přemýšlím, co dál...asi potřebuju obecný názor, protože nikomu blízkému se nechci svěřit, asi se toho bojím.
Vše bylo v pořádku přibližně ještě před rokem. Nevím, co se v té době přesně změnilo...spíš asi rozeberu věci poslední doby. Už asi třičtvrtě roku přítele živím, a to z mateřské (a alimentů)..mám spoustu placení, a jen díky mojí mamince můžeme žít jakžtakž normálně...i přesto se do práce nějak extra nehrne, pokaždé poslouchám že nemůže protože namá auto, nebo to nechce dělat a to taky ne... Nejsem na prachy, jen prostě potřebuju zajistit svoje děti, to na prvním místě. I přes to mi asi před týdnem vytkl, že jsem na prachy...protože jsem mluvila o dluzích, a on to bere jako že do něj ryju, že nemá práci. Ale to asi dokážu ustát, přeci jen ho mám ráda a doufám, že už něco vyjde...
Horší je to se vztahem celkově. Když se pohádáme, i kvůli hlouposti, nejde daleko pro urážky, a slova jako P..a a ku..a mu nejsou cizí :( Náš poslední rozhovor už byl o tom, že se asi rozejdeme...přišel s tím on... A jelikož už nad tím nějaký ten den přemýšlím, kvůli tomu, jak umí být zlý, řekla jsem, že to asi bude nejlepší řešení. Jsem toho názoru, že je lepší, když jsou děti s mámou, než s mámou a tátou co se k sobě chovaj jak zvířata... Mám přítele moc ráda, ale poslední dobou mi ubližuje tolik, že jsem plná smutku a bolesti, už se ani neumím radovat. Už jsem se smířila s tím, že si něco najde, já budu prostě sama. Dohodli jsme se tak. Pak jel za kamarádem, tak jsem uklízela, přemýšlela...a vlastně mi bylo celkem dobře. Večer se vrátil, a tvářil se jakoby nic... Když jsme si šli lehnout, přitulil se ke mně...řekla jsem, že nechápu proč to dělá. Odpověděl, že nechce být beze mě. Byla jsem ticho, protože jsem naprosto nechápala, co mi to říká... Koukala jsem na něj, a asi po třech minutách mi přilítla facka. Že jsem hnusná ku..a, že bych ho klidně nechala odejít...a další...Praštil do zdi vedle mě pěstí takovou silou, že mu druhý den nebyly vidět ani klouby... Nevím, dohromady bylo těch facek asi pět...upřímně jsem to srovnala, protože jsem měla strach. Říkal, že chcípnu...a pár centimetrů ode mě ležela má malinká princezna, vedle v pokoji druhá...
To, že ho mám ráda je sice pravda, ale už s ním nemůžu být...teď už ale vím, že já se rozejít nemůžu, protože prostě bouchne a opravdu věřím tomu, že je schopný ublížit mi víc...kdo ho neviděl, neumí si představit jeho záchvaty vzteku...
Prosím, jediné co potřebuji, je rada... asi mu jde spíš o to, že by nebylo kam jít...i když to nepřizná... Mám počkat až si najde práci a odejde sám?? to mi přijde jako jediné řešení..občas se modlím, aby si našel nějakou jinou a šel pryč...
Abyste to nechápali jako že je to jen násilník, umí být i hodný, o to víc mi to pak ublíží...Vždy jsem ho obhájila svou láskou, a tím že máme děti...a nejhorší je, že s každou hádkou je to horší, a naposled jsem se poprvé v životě bála o život :((