Sáro, poradila bych si opak zdejších rad. Jestliže sama víš, že odchod teď není z finančních důvodů možný, řešila bych to, co řešit teď lze.
Pokud manžel není úplný šílenec a jinak máš život celkem v pohodě /třeba nestresující práci apod./, zkus se hodit do klidu a tím uklidnit dítě. V manželství se alespoň na ten rok stáhni, nech ho, ať si případně mele své pravdy a vítězí. Ty si mysli své, ono vítězit může jen když mu dáš protihráče, nad kterým bude moct vyhrát. Můžeš se části konfliktů vyhnout.
Tím se zklidní prostředí, holka bude míň neurotizovaná.
A druhá věc - pokud jí manžel nedělá výčitky pro ty dvojky, což bys musela odbourat, soustředila bych se na sebe a přístup k dceři.

Perfekcionismus vyrábí neurotiky, kteří si nevěří, že "už to mají dostatečně dobře zpracované, že tomu dali maximum, že je to správně/ - a to jí nejspíš zpomaluje, protože ve snaze o perfektnost si věří čím dál míň.
Perfekcionismus má v genech po vás obou, takže je s tím třeba pracovat a když je dítě chytré, jen mu zdůrazňovat, že nějaká ta chyba nebo dvojka nic neznamená, že prostě nemusí být perfektní.

Až by dcera našla trochu sebejistotu, stabilitu a prošla první třídou, pak bys mohla zauvažovat co dál se vztahem k manželovi.
Teď by asi nebylo dobré lámat věci přes koleno, nemůžeš řešit všechno najednou, takže bych na první místo na přechodnou dobu umístila dceru a její duševní klid, aby se adaptovala ve škole...a až bude tahle meta "z krku", dítě už nebude potřebovat tolik psychické opory, pak řešit případně jiné věci.

Vést vyčerpávající spory s manželem a ještě se vyčerpávat s dcerou k ničemu nevede. Neurotizujete se vzájemně a to je třeba přetnout.
Hodně štěstí.