marťulice, to je období, je to známka jakéhosi dozrávání, vývoje, kdy je schopen uvědomit si konečnost i nekonečnost. přejde to. klidně bych si vzala nějaké album, kde máš i fotky zemřelých babiček, nebo si ho pořiď od rodičů a prohlédni si ho s ním, říkej, jaké máš vzpomínky, že to bylo smutné, když zemřeli, ale byli staří. myslím, že nemá cenu ho v tu chvíli utěšovat, klidně ho nech aby plakal a buď klidná, prostě to přejde. pokud bude po tobě chtít to ježdění pomalounku atd, vyhov mu, není to na věky. některé děti si o tématu smrti pohloubají a je klid jiné jsou citlivější