7mi, NEVÍM, co bylo konkrétně v mém případě "špatně".
Stavěla jsem na tom, že partner je dospělý a VÍ, co dělá, a tudíž, JAKÉ to může mít potenciální následky, tudíž jsem ho ani neomezovala, ani nehlídala, ani mu nekontrolovala kapsy/mobil, neptala se ho kam a za jakým účelem jde pokud mi to neřekl sám (obvykle to říkal, i já jsem mu to říkala, prostě proto, abychom o sebe neměli starost). Žila jsem ve vztahu, v němž jsme se oba rozhodli být si věrni, protože jsme jeden ve druhém našli přesně to, co jsme hledali. Měli jsme se rádi a bylo nám spolu dobře. Jsem se domnívala.

Dnes jsem sama a můj bývalý partner je také sám. Čili, "to co hledal jinde", zřejmě nenašel ani tam, ani jinde. Návratu zpět brání to, že já už vím, co (ne)chci, a on mě takovou nechce a já jeho "takového" logicky také ne.
Jinak se máme pořád velice rádi, víme o sobě.
Jenže já vím, že "samo" se nezlepší nic a jemu zřejmě žádná žena na světě nestojí za změnu názorů.
Je to prosté - a tím obtížněji řešitelné.